Proč jsem si pořídil Versyse? Když jsem vybíral novou motorku, měl jsem pár kritérií.
1) potřebuji motorku na každodenní dojíždění do práce cca 25km tam a 25km zpět
2) potřebuji motorku, se kterou se pohodlně propletu zacpaným městem
3) nechci "litra" - kdo by se s tím pořád tahal
4) nechci supersport, protože při mých 190cm a 150 kilech bych si na něm připadal jak vosa na bonbóně
6) chci stroj, se kterým se nemusím obávat vydat se na nějakou delší cestu, aniž bych byl v cíli vyklepanej nebo rozlámanej z posazu a z nepohodlného sedla
5) chci dva válce
6) stačí mi, když bude mít maximální rychlost kolem 150 km/h
Jediný, co mi z tohohle vyšlo bylo, že by čistě teoreticky bylo pro mě nejlepší nějaký malý cestovní enduro. Čopříka bych na těch našich silničkách jen trápil. Vzhledem k tomu, že jsem vyřadil litry, tak v podstatě zbyl jen V-Strom, Pegaso a Transalp. Jenže. Transalp se mi přeci jen zdál jako hodně zastaralá motorka (nový TA přišel až letos) a poté, co jsem si vyslech od jedné známé její anabázi s dodávkou náhradních dílů na Pegaso (čekala na ně přes rok a půl a nakonec to dopadlo tak, že ho prodala bez opravy), zbyl V-Strom. Původně jsem uvažoval ještě i o XT-660, jenže plánoval jsem i delší trasy a z jednoválce bych byl po stovce kilometrů naklepanej jak řízek. No a pak se objevil Versys - nechutně ošklivá motorka, která vypadá, jako kdyby vypadla z nějakého dílu Hvězdných válek a byla to láska na první pohled. 650 kubíků, dva válce, vysoký sedlo, krásně pohodlnej posaz, nezvyklý vzhled a hlavně přímo úžasný motor. Jede od nějakých dvou tisíc otáček, na šestku při 4000 jedeš 90 a ani o tom nevíš.
Není to žádný závodník. Maximálku jsem jen vyzkoušel - opravdu jede 185 tachometrových, ale osobně nemám důvod ho hnát tak vysoko. Ideální cestovní rychlost je mezi 90 - 120 km/h. při téhle rychlosti na cestě nepřekážím a když někoho dojedu, nemusím zběsile podřazovat, ale prostě jen přidám plyn a jedu. Versys je vzhledově asi tak o půl metru užší než V-Strom takže nemám žádný problém se promotávat ucpaným městským provozem. Navíc tím, že sedíš vysoko a vzpřímeně s přehledem koukáš přes střechy před tebou jedoucích aut a vidíš. Versys se strašně příjemně a klopí do zatáček - padá do nich úplně sám a je lepší být před zatáčkou pomalejší a na výjezdu přidat plyn. Tím, že sedím asi tak o půl metru výš než na sportech nebo čoprech, tak mi projíždění zatáček připadá strašně zvláštní. Náklony jsou poměrně dlouhý, ale rychlý. Spolujezdce za sebou v podstatě ani necítíš. I když sedí o dost výš než ty, tak to s těžištěm a ovladatelností motorky zas tak moc nedělá. Na co jsem si musel zvyknout bylo ponoření přední vidlice při brždění. Občas mám pocit, že to snad už musí být na doraz, ale do tohohle extrému jsem se ještě nikdy nedostal. Co se Versysovi vytýká, je řazení. Když řadíš jedničku vypadá to, jako kdybys praštil tříkilovým kladivem do bloku motoru. Chod řadičky by taky mohl být o trochu kratší, světlo by mohlo svítit ještě líp než skvěle, ale to jsou všechno věci, se kterýma se dá žít. Osobně mi nevadí ani fakt, že oproti jiným výrobcům má Kawasaki kratší servisní intervaly a na garanční prohlídky jezdíš už po 6000 kilometrech.
Protože chci, aby mi Versys nějakou tu chvíli vydržel a taky protože už přeci jen na něj nepotřebuju balit holky a plašit důchodce, nechávám ho v originálním stavu a ani neplánuji nějaký veliký tuningový úpravy. Jediný do čeho jsem investoval byl padací rám od SW-Motech, Topcase Shad, pancéřové hadice od OK Racing, zrcátka a čekám až mi přijde plexi Vario s deflektorem. Časem ještě plánuju blatníček na zadní kolo, protože při jízdě na vodě je od ostřikující vody špinavá celá podsedlovka, regulátor dobíjení, kyvka a blok motoru a dostat se tam na umytí je výkon hodný artistické hadí ženy. Přeci jen ale největší část výdajů jde do rodiny a do baráku a motorka nemá tu nejvyšší prioritu, takže na jisté věci si ještě budu muset chvíli počkat. Versys je pro mě ideální motorka v tom, že i když jedu 70 nebo 120, pořád je to strašně příjemná jízda a na rozdíl od Malého V-Stroma nevypadá jak mastodont